Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Dnes je 10. července. Bylo asi 5 hodin ráno, když jsem právě dokončila svou každodenní práci pro Supreme Master TV, všechny ty různé úkoly. Vyšla jsem ven, abych přinesla trochu dešťové vody na mytí a… A přímo před můj stan přiletěl nádherný, nádherný malý ptačí člověk, který se posadil na malou větvičku středně velkého, mladého stromu. Většina stromů kolem tohoto stanu jsou mladé a malé keře. Mnohé z nich jsou však velmi velké a vysoké, tak vysoké, že si musíte opravdu natáhnout krk, abyste viděli na jejich vrcholky. Ptačí člověk tam chvíli seděl, pak jsem si ho všimla, pozdravila jsem ho a zamávala mu a to všechno – byla to ona – nebála se a neodletěla. Zeptala jsem se jí, jestli pro mě má nějakou zprávu či tak něco nebo mi chce něco sdělit, a ona odpověděla: „Ano.“ Řekla: „Horliví duchové, kteří rušili mír, jsou pryč.“ A já jsem řekla: „Děkuji.“ A ona dodala, řekla: „Prosím, nedělejte si starosti.“ Řekla jsem: „Ne, ne. Nedělám si starosti, opravdu ne moc. Mám na mysli spoustu jiných věcí, víc než jen starosti, ale s těmi horlivými duchy, kteří narušují klid, to nemá nic společného.“ A pak odletěla dolů na tu malou cestičku, kde jsem zrovna uklízela na ráno, vedle kbelíku s dešťovou vodou. A ona se nebála, zůstala poblíž a chtěla pít vodu, která tekla z mé sprchy. Řekla jsem: „Ne, ne, ne. To nedělej. Je to špinavé. Tady poblíž, vedle mého stanu, teče potok. Jdi se napít tam.“ Nebála se. A bála jsem se, že ta voda není čistá, ze zablácených bot a toho všechno. Tak jsem ji stále odháněla a cítila jsem se hrozně. Řekla jsem: „Promiň. Tuhle vodu nepij. Je špinavá. A také vypadá tak kalná.“ A cítila jsem se tak špatně, protože mi právě přinesla dobré zprávy. A pak jsem ji prostě takhle odehnala, tak nezdvořile a neohleduplně. Doufám, že to pochopí a odpustí mi. Ach, teď mi řekla, že mi odpustila. Tedy, řekla mi to až potom, že mi odpustila, takže… Stejně se ale stále cítím špatně. Pořád se cítím špatně. Jen si zaznamenávám nějaké drobnosti. Je spousta, spousta dalších věcí, které nemohu zaznamenat, ani vám je nemohu říct. Možná až za dlouhou dobu. Už dlouho nepršelo a moje zásoby dešťové vody tady jsou skoro vyčerpané. Doufejme, že, jak říkali, za za asi 10 dní bude pršet – doufejme, že bude dost deště, abych měla zásobu vody na dlouhodobé použití, až do příštího deště. Myslela jsem, že požádám BOHA o Svolení, zda mohu provést nějaký rituál na přivolání deště. No, BŮH mi řekl: „Ne.“ – že bychom neměli nutit Bohy deště a jejich Týmy, aby jednali proti zákonitostem světa, podle nichž by měli v určitých situacích a regionech déšť vyvolat, nebo ne. Ale v dnešní době je deště hodně – na některých místech příliš mnoho, jinde příliš málo a jinde zase vůbec žádný. Situace našeho světa je opravdu zoufalá a já už prostě nevím, jak lidem vysvětlit, aby omezili svou produkci karmy, aby získali lepší zásluhy nebo příjmy ze zásluh. Je to tak obtížné. V mém srdci je tolik bolesti, že jsem nemohla pomoci rychleji. Posledně Král Sy řekl, že Quan Yin (meditace na vnitřní Nebeské Světlo a Zvuk) pomůže zajistit, aby mír trval dlouho. A tak jsem vám lidi říkala: „Dobrá, budeme meditovat a část našich meditačních hodin Quan Yin věnujeme míru.“ Myslela jsem si, že právě to měl na mysli. Později mi řekl: „Ne, tak to není.“ Řekl, že lidé v jakékoli zemi nebo v jakémkoli světě by měli praktikovat Quan Yin (meditaci na vnitřní Nebeské Světlo a Zvuk), pak budou mít věčný mír. Ach, tehdy jsem si pomyslela: „Páni, tak teď už to chápu. Teď tomu rozumím lépe.“ Protože jsem si vždy myslela, že se na lidi ve světě nikdy nemohu spolehnout, protože jsou tak… Byli tak hluboce otráveni, jako by byli pod vlivem drog nebo jako by jim někdo podával příliš mnoho prášků na spaní, takže se nemohou probudit. Nedokážou naslouchat tomu, co říkám, i když mluvím srozumitelným jazykem, který není těžké poslouchat ani pochopit. Ach, nikdy nepochopím, proč lidé nedokážou pochopit logickou řeč, jednoduchou řeč, pravdivou řeč. A to, myslím, nikdy nepochopím. Ale příliš mě to bolí. Jejich osud mě tak bolí, že už ani nedokážu přemýšlet o tom, proč tomu nerozumějí. Prostě každý den cítím v srdci takovou naléhavost, že, ach můj božínku, stále se ještě všichni nestali vegany, nemluvě o tom, že by mě následovali a praktikovali Metodu Quan Yin. Ach, ano, teď už chápu, proč Král Sy zmínil Quan Yin (meditaci na vnitřní Nebeské Světlo a Zvuk). Myslela jsem si, že tím myslel, abychom praktikovali Quan Yin. Bylo to jen moje automatické uvažování, dobrá, musíme více meditovat pro svět, protože Král Sy zmínil Quan Yin. Ve skutečnosti ale měl na mysli přesně to, co řekl, že každý na světě by měl následovat a praktikovat metodu Quan Yin. A teď to vím i proto, že naše metoda Quan Yin zahrnuje veganský způsob života. A proto je už samotný veganský způsob života zachráncem světa, pokud to tak lze říci. Ale budete-li vy všichni praktikovat metodu Quan Yin a díky BOŽÍ Milosti probudíte uvnitř své vlastní velké Já, pak zajisté budou všechny naše síly dohromady v tomto světě, ach, nesmírně, nesmírně, nesmírně mocné, nesmírně, nesmírně, nesmírně obrovské. Ach drazí, nevím, jestli ten den nastane ještě dřív, než zemřu, protože tentokrát se už nechci vracet. Ano, všichni Mistři vědí, že zachraňovat lidi je těžší než zachraňovat zvířecí lidi. Zvířecí lidi chápou rychleji než lidé logiku, požehnání a všechny druhy ctností a dobra. Jako před nějakou dobou, když jsem své psí lidi dlouho neviděla, cestovala jsem po světě, přednášela a tak dále, a pak jsem se vrátila. A když jsem je vzala ven na procházku, řekla jsem jim prostě to samé jako dříve, protože když jsem je vzala ven poprvé, táhli mě za sebou. Dva psí lidé mě táhli. Myslela jsem: „Proč se to teď děje? Ne? „Zapomněli jste, co jsem vás učila?“ Tak jsem jim to zopakovala: „Vzpomeňte si: k noze, zůstaň. A pokud je jeden z vás zaneprázdněn svými soukromými záležitostmi, pak ten druhý počká, řekla jsem, počkejte na svého bratra nebo sestru, a pak půjdeme dál.“ Tak se střídají v čekání a jsou velmi spolupracující. Ale nemám to štěstí, abych stále mohla být se svými psími lidmi. Když tedy nejsem přítomná, střídají se v péči různí pečovatelé, nebo kvůli cestám na různá místa se o mé psí lidi starají vždy jiní lidé. A oni je tedy necvičili tak, jak je cvičím já, a moji psí lidé to zapomněli. Ale když jsem se vrátila, hned si na to zase zvykli, ještě ten samý den. A i když jsem řekla jinému pomocníkovi, aby s mými psími lidmi mluvil stejným způsobem, hned to pochopili. Nedělali žádné potíže ani nic podobného. Dokud je ošetřovatel nebo pomocník ochotný, moji psí lidi poslechnou. Uvědomí si, že spolupráce je pro ně velmi prospěšná. Nejsem si však jistá, například, když jsem byla dlouho s jedním pomocníkem a vycvičila ho nebo ji jiným způsobem, a pak přišel někdo jiný a vycvičil je zase jinak… Je tu příliš mnoho trenérů. Zajímalo by mě, jestli si vůbec pamatují můj tréning. Možná ano, ale jen pokud budu s nimi, až se vrátí a já jim to připomenu. A nedávno mi bylo sděleno, že se moji psí lidé cítí klidněji a teď už se nebojí, takže jsou zase živější a přirozenější jako dřív. Během války jsem je někdy vídala, někdy ne. A když jsem tam nebyla, měli velký strach, tak jsem s nimi musela hodně mluvit, velmi, velmi často, uvnitř i po telefonu. Když volám, požádám pomocníka psích lidí, aby nastavil iPhone na velkou hlasitost, aby mě slyšeli jak pomocník, tak i psí lidé. Někdy mluvím o různých věcech. Vždy nemluvím o psích lidech nebo s nimi, ani pro ně, ale i o jakýchkoli jiných věcech, o domácnosti, jídle a užitečných věcech, nebo o věcech pro hospodyňky, například, jak se starat o psí lidi nebo jim koupit teplé deky bez elektřiny. Photo Caption: „Ve světě divočiny se ujisti, že víš, o co jde, než něco přijmeš“
